Úzkokolejka Čierne pri Čadci – Hrčava

Lesní palouk nazývaný Veksl nebo na Vekslu byl ústředním bodem lesní železnice. Zde odbočovala podél bezejmenného potoka (v levé části snímku) přímo pod vrchol Gírové západní, vedlejší větev drážky. Hlavní větev vedla blíže k Hrčavě pod Gavlonku údolím Černého potoka (na snímku vpravo za hromadou sněhu a klestím).

Lesní úzkokolejka od nádraží v Čierném pri Čadci pod obec Hrčavu sloužila pro dopravu dřeva z úbočí Gírové k železnici. Úzkokolejka, která procházela přes hranici Moravy a Slovenska byla historicky nejvýchodnější železnicí na území dnešního Česka.

Historie

O historii nejvýchodnější české železnice je známo jen poměrně málo podrobností. Výstavba dráhy proběhla zřejmě v průběhu let 1916 a 1917 v důsledku nutnosti vytěžit velké objemy dřeva z polomů na úbočí hory Gírové v dubnu roku 1916. Drážka zřejmě existovala jen poměrně krátce, protože na nejstarších leteckých snímcích oblasti z roku 1937 je její trasa již jen slabě vysledovatelná a lze proto předpokládat, že kolej v té době už byla snesená.

Po rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918 se Hrčava stala součástí Československa, nicméně obec si nárokovalo také obnovené Polsko. Otázka sporných území byla vyřešena v roce 1920 na konferenci v belgickém Spa, kdy byla Hrčava přičleněna k Polsku pod názvem Herczawa jako součást obce Jaworzynka. Po protestech a několikaleté snaze místních obyvatel, kteří převážně toužili zůstat ve společném státě s Čechy a Slováky, byla teprve v roce 1924 provedena územní korekce a Hrčava byla navrácena Československu, resp. jeho české části. To ovšem znamenalo infrastrukturní komplikace, protože do Hrčavy z českého území nevedla silnice kromě chatrné hraniční cesty přes sedlo u Łupieného.

Vzhledem k tomu, že současná silnice z Jablunkovského průsmyku do Hrčavy byla vybudována až na přelomu 50. a 60. let 20. století (v některých pramenech je uváděno období této poměrně náročné stavby 1961–1965, podle snímků však již v roce 1959 probíhaly stavební práce na rozšiřování lesních cest), se tak stala Hrčava obcí, která měla k dispozici dříve železniční než silniční spojení.

Rekonstrukce české části trasy úzkokolejky provedená na základě leteckých snímků, map a průzkumu pozůstatků drážky v terénu. Zatímco trasa od hranice po Veksl je poměrně spolehlivě odvoditelná, rozsah obou koncových větví v horských údolích lze zjistit jen s obtížemi.

Na leteckém snímku z roku 1937 jsou dobře patrné jen některé části tou dobou již pravděpodobně zrušené dráhy. Pod osadou Gavlonkou byla zřejmě úzkokolejka proměněna v cestu, která ovšem pokračuje dalších cca 1200 m pod osadu Durajku a není jisté, vzhledem k rostoucímu sklonu údolí, zda vedly koleje sž k ní. Obdobně západní vedlejší větev končila na překladišti, jehož polohu lze dnes odhadnout jen přibližně.

Popis

Úzkokolejka o rozchodu 760 mm tvořila jeden systém se sousední lesní drážkou do Markova. Obě dráhy se potkávaly na nádraží v Čierném pri Čadci v údolí Čierňanky, kam po nich bylo samospádem dopravováno dřevo. Prázdné vozíky tahaly proti proudu Čierného/Černého potoka koně.

Celková délka hlavní větve železničky údolím Čierného/Černého potoka činila nejméně 4,5 km. Na místě zvaném Na Vesklu u soutoku Černého potoka s jeho pravostranným bezejmenným přítokem zpod vrcholu Gírové odbočovala vedlejší větev drážky vedoucí přímo pod Gírovou, jejíž délku lze odhadnout podle reliéfu na zhruba 700 m.

V terénu se místy dochovaly zbytky železničního spodku, drobné zářezy nebo náspy, v poměrně rozeklaném prostředí horského údolí je ovšem náročné železničku vystopovat. Mapky a fotografie uvedené na této stránce jsou proto výsledkem teréního průzkumu, jehož přesnost však zdaleka není zaručena, společně s průzkumem historických leteckých snímků.

Úsek drážky mezi Vekslem a okresní silnicí z roku 1965. Koleje tu každou zimu připomínají rovnoběžné stopy běžkařů otištěné ve sněhu.

Západní, vedlejší větev drážky nejméně na jednom místě překračovala bezejmenný potok. Dnes se v tomto místě, severně od okresní silnice, nachází betonový mostek nejasného stáří, přes který vede lesní cesta.

Pohled proti proudu bezejmenného ptoka na betonový mostek lesní cesty. Je docela dobře možné, že jde o původní most lesní úzkokolejky.

Východní větev pokračovala proti proudu Černého potoka a k její stopě se dnes přimyká trasa okresní silnice vybudované v létech 1959–1965.

Kdyby zůstala drážky v provozu, mohla dnes zastávka Hrčava, Gavlonka být intermodálním přestupním uzlem.

Od serpentiny v nejsevernějším bodě silnice do hrčavy pokračovala železnice ještě několik stovek metrů pod osadu Gavlonku nebo možná až pod osadu Durajku. Dnes vede v její trase bytelná lesní cesta.

Pohled na horní část údolí Černého potoka a trasu úzkokolejky ve stopě dnešní lesní cesty směrem pod Gavlonku (v pravo na snímkuú a možná i Durajku (za kopcem vpravo).

Zdroje

1. Hudec, Z. k.; Sekera, P.; Bureš, P.; Přibyl, J.; Ziffer, D.; Hádek, T.; Tyller, R.; Korbel, P.; Záruba, T.; Tetiva, J.; Pokorný, P.; Bureš, M.; Mara, R.; Mrkos, J. Atlas drah České republiky 2006-2007. Malkus: 2006; Vol. 2.
2. Karpecki, K.: Všehochuť zajímavostí. Dostupné online na http://hrcava.wz.cz/vsehochut.html.

Texty na téma Úzkokolejka Čierne pri Čadci – Hrčava			Zpět | Nahoru
	Téma: Úzkokolejka Čierne pri Čadci – Markov Dřevařská úzkokolejka z Čierneho pri Čadci do Markova spojovala moravské lesy na úbočí Girové se slovenskou železniční stanicí Čierne pri Čadci. Dráha přek…		Téma: Databáze úzkokolejek Následující seznam úzkokolejek obsahuje všechny dráhy o rozchodu menším než standardních 1435 mm, o jejichž existenci se podařilo získat spolehlivou informaci …